Historie obce Vysoká

První písemná zmínka o obci Hohentann (Vysoká) pochází z roku 1308. V roce 1399 se objevil název obce Hohentannen, v roce 1654 je obec připomínána pod názvem Hochtann, 1843 Hochton, Hochtann (Hochtanow), 1886 Hochtanov, Hochtan a v roce 1945 Hochtánov.

Obec byla založena pod vrchem jménem Hochtann a byla pojmenována podle své polohy pod tímto vrchem (v českém překladu „pod vysokou jedlí"). Český ekvivalent názvu obce se vytvořil analogicky podle českých místních jmen v okolí (Bartoušov, Šlapanov) z německého jména připojením koncovky -ov. Počeštěná podoba jména se udržela velice dlouho, ještě v roce 1945 se v dokladu objevuje Hochtanov. Po odsunu Němců bylo pravděpodobně jméno pociťováno jako nežádoucí, a došlo proto k přejmenování obce i vrchu částečným překladem německého jména, tedy Hochtánov.

Obec patřila původně do střítežského panství. Byla vždy v katastru okresu Havlíčkův Brod. V Úplném místopisném slovníku Království českého Václava Kotysky (1895) se uvádí, že obec měla 308 obyvatel (29 Čechů a 279 Němců) a dvoutřídní školu.

Když už se touláme minulostí obce, jistě stojí za zmínku historie zdejšího lyžování. Ta sahá až do počátku 20. století, kdy sem Klub lyžařů KČST v Německém Brodě pravidelně pořádal nedělní výlety spojené s lyžařskými kurzy a závody. V roce 2002 bylo vybudováno na sjezdovce umělé zasněžování, což - jak všichni doufali - přineslo výrazné prodloužení lyžařské sezóny. V současné době se tedy obec Vysoká může pyšnit lyžařským vlekem s nejmodernější technikou včetně umělého zasněžování s osvětlením, možností parkování přímo u sjezdovky a občerstvením v útulné chatě přímo na vrcholu kopce.

Obec byla dlouho místní částí obce Mírovka a poté součástí Havlíčkova Brodu. V současné době je již Vysoká samostatnou obcí a to od roku 1993, kdy byl prvním starostou zvolen pan Vladimír Bárta (*1932, Světlá n/S +1998, Vysoká). Poté vykonával funkci starosty od roku 1998 až do voleb v roce 2002 pan Parízek František. Ve funkci starosty ho vytřídal pan Vladimír Kučera, a to až do voleb v roce 2014. Nyní je starostou obce pan Martin Vondrák.

Rodáci

Mezi významné rodáky Vysoké patří houslista, interpret a skladatel Jiří Čart (jinak Cart; Czart,; Czarth; Schardt; Zarth * 1708, Vysoká + 1774, Mannheim).

Pověsti

K okolí obce se vztahuje několik zajímavých místních pověstí:

Na svazích Hochtanova jest zbytek velikého hustého lesa. V něm stával kdysi krásný hrad. Bohatý rytíř, jeho majitel, nalézal největší zalíbení v pěstování stromů a květin. Ve své zahradě vypěstil zvláštní jabloňku, která měla plody zlaté barvy a chuti přímo rajské. Podepřel ji stříbrným sloupem a střežil jako poklad. Jednou, když byl daleko na lovu, překvapila jej hrozná bouře. Sotva život zachránil, uchýlil se pak na nocleh k poutníkovi na ostrůvku uprostřed rybníka v lesní hloubce. Ráno našel místo hradu spáleniště a místo zahrady poušť. Jabloňka byla přeražena, stříbrný sloup ležel v kalu a blátě. Rytíř smutně odejel do války a nikdy se již nevrátil. Zříceniny hradu zarostly lesem. Nikdo již na ně nevzpomínal. Po letech kupci jedoucí do Prahy zabloudili z cesty a přenocovali ve zříceninách. V noci uzřeli v lese nějaké světlo. Šli k němu a našli ten stříbrný sloup. Od té doby se říká na tom místě „Ve Stříbrném sloupu".

Osmaosmdesátiletá Lorcinka vyprávěla: To jsem byla ještě mladé děvče a žila jsem ještě doma na naší samotě mezi Čistou a Vysokou. Tu jednou přišel večer otec domů z hraní - on byl muzikant - spakoval nás děti spěšně dohromady a vedl nás všech devět z domu ven okolo gruntíku a ukazoval nám bludičky. Opravdu! Bylo tam mnoho světýlek, velkých a jasných, ne něco jako malí broučci, to ne, velká světla, která stále poskakovala tam a sem. Mám to ještě dnes jasně před svýma očima, jako by se to přihodilo teprve včera.

Tam, kde vede silnice z Vysoké kolem Berghoislu a Spáleného kopce, byl jednou nalezen u šachty zavražděný štajgr. Od té doby tady provozovali svoje zlořády dva diví muži. Lidé, kteří šli okolo pozdě večer nebo v noci z partičky karet nebo hospody, tady dostali pořádný výprask. To by však ještě nebylo nic tak hrozného, ale jednou jeden člověk z Nového Světa vyvázl stěží živý. Za ním práskalo dvanáct výstřelů.